Přeceňovaná elektromobilita pod nátlakem EU

Neuspokojivá kvalita ovzduší vede EU ke snižování emisí CO2 a jako hlavní krok ochrany ovzduší si zvolila elektromobilitu. Evropská unie lidem vnucuje elektromobily prostřednictvím nejrůznějších dotací, regulací, pokut a pobídek,

Věřím, že je nám všem jasné, že si musíme chránit naše životní prostředí a současně nemůžeme bránit pokroku. Nové technologie by však měly přicházet na evolučním principu a zachovávat základní tržní principy, na které by měla také reagovat legislativa, aby jejich nástupu nebránila.  

   Evropská unie se bohužel snaží jejich nástup určovat a vyžadovat nejrůznějšími směrnicemi a nařízeními, když direktivně automobilkám určuje, jaké typy dopravních prostředků musí vyrábět. Výrobci automobilů si tak rychle spočítaly, že pokud se mají ubránit astronomickým pokutám, musí být přibližně čtvrtina jejich produkce elektromobilní. A to bez ohledu na poptávku zákazníků. Zároveň se tomuto tlaku, pravděpodobně pod vlivem černého svědomí po aféře Dieselgate, příliš nebránily.

   Doposud není vyřešena základní otázka elektromobility a tou je dostatečná infrastruktura dobíjecích stanic, kterých je v současné době v České republice něco málo přes 450.   Některé země už dokonce vyhlašují konec vozům na klasický pohon, aniž by měli otázku dobíjecí infrastruktury vyřešenu.

  Pochybný je také pozitivní ekologický dopad na životní prostředí zavedením elektromobilů. Jejich užíváním pouze přeneseme zplodiny z automobilů na jiné místo – tedy do komína elektrárny na fosilní paliva. Úplné sci-fi je využití elektřiny v nákladní dálkové dopravě.

    Velkým problémem je recyklace baterií, kde jsou náklady na zpětné získání lithia z použité baterie odhadovány na přibližně pětinásobek oproti jeho těžbě. A tak bychom mohli pokračovat a dalšími argumenty potvrzovat tezi, že člověk není schopen naplánovat takovou dalekosáhlou změnu jako je přechod z konvenčních paliv na jakýkoli jiný pohon. Taková změna je možná jen evolučně a jejím těžištěm musí být svobodný trh, kde se všichni aktéři setkávají a kromě jiného si vyměňují informace, které jedno řídící centrum (v našem případě Evropská komise) není schopno ani pojmout, natož pak správně použít.

Výsledkem tlaku Evropské unie bude vůz, jehož cenu běžní občané nebudou moci zaplatit a který jim ani zdaleka nenabídne takový komfort jako klasické benzínové či dieselové vozidlo.  Pokud navíc budou lidé k nákupu elektromobilů „motivováni“ dotacemi a zároveň dalším zdaněním automobilů s klasickým pohonem, povede to zejména v chudších regionech k obrovským finančním problémům obyvatel, kde na jedné straně i nemajetní obyvatelé potřebují auta a na druhé straně to bude pro ně vysoká finanční zátěž.

V neposlední řadě jde také o obrovské investice automobilek, které do elektromobility vkládají. V případě, že tyto – Evropskou unií vnucené – „podnikatelské“ plány neuspějí, lze očekávat, že budou chtít tyto peníze zpět a částky, kterými potom budou nuceni daňoví poplatníci sanovat výrobce automobilů, budou významně vyšší než ty, které jsou nyní státy vkládány do jiných projektů v oblasti tzv. obnovitelných zdrojů energie. Druhou stranou mince jsou pak náklady ušlých příležitostí, tedy fakt, že automobilky mohly na základě vlastního svobodného uvážení tyto investice věnovat do úplně jiných technologií, které by mohly přinést z hlediska dopadů dopravy na životní prostředí daleko větší efekt než elektromobilita.

Článek byl vytvořen ve spolupráci s panem Zdeňkem Říhou, členem pracovní skupiny Doprava, Hnutí Trikolóra

Ing. Antonín Fryč, CSc.

Hnutí občanů TRIKOLÓRA

Odborný garant pro dopravu Hnutí Trikolóra

Předseda krajské rady Středočeského kraje